Východoafrický hlodavec rypoš lysý (Heterocephalus glaber) přežije bez kyslíku 18 minut, což je pro savce neuvěřitelná doba. Při životě v podzemí jde o užitečnou dovednost. Thomas Park z University of Illinois a Gary Lewin z berlínského Max-Delbrück-Centrum für Molekulare Medizin (MDC) zavřeli rypoše a laboratorní myš do komory bez kyslíku. Myš zemřela do jedné minuty. Rypošovi klesla srdeční frekvence z 200 tepů za minutu na 50 a brzy ztratil vědomí. Nicméně po 18 minutách dušení se zotavil zcela bez problémů. Srdeční frekvence 200 tepů za minutu není u malého živočicha překvapující. Pro nás by byla smrtelná, ale čímž menší srdce tvor má, tím rychleji tepe. Rypošům v přežití napomáhá využití fruktózy pro získávání energie místo glukózy. Obejde tím začátek glykolýzy, procesu, kterým buňky získávají energii z glukózy. Prostřednictvím zpětné vazby ji nedostatek kyslíku zastaví. Fruktóza a enzym ketohexokináza, jejichž koncentrace v těle rypošů při nedostatku kyslíků narůstá, umožňují vstoupit do glykolýzy později a vyhnout se částečně vlivu nedostatku kyslíku.

Rypoš lysý, byť nepříliš hezký, je zajímavý tvoreček (viz obr., foto Thomas Park, University of Illinois). Jako jeden z malá savců žije ve velkých společenstvech, z nichž mají potomstvo jen nečetní. Hovoříme o eusociálním životu, který je rozšířen zejména u hmyzu (termiti, včely, mravenci). Životu pod zemí je dobře přizpůsoben. Nejen, že nemá chlupy, ale v jeho kůži nenajdeme ani receptory bolesti. Důsledkem pomalého metabolismu je dlouhověkost. Dožívá se až 30 let, co pro drobného hlodavce je věk přímo metuzalémský.